[BÉČKO] – Předvánoční půlsezonní resumé

Béčko Kozla za celou dobu své existence patřilo do Zlínské ligy (až na výjimku jednoho sestupu). Béčko také bylo vždy jakýmsi etalonem pohody, dobré nálady a přes výsledkově a herně chudé roky jeho základ tvořili hráči, kteří nehleděli k prvním místům v tabulce, nýbrž vyhlíželi sprchu a večerní pivo. V letošním sezóně větu poslední upravme. Kozel „B“ s věkovým průměrem 32 let (dle všeho nejvyšší v lize) hledí na zbytek soutěž z toho prvního místa v tabulce, ale i přes tento drobný detail je cílem stále pro velkou část týmu dožít se sprchy a dát si večer pivečko.

Béčko v podzimní části prohrálo jen jednou, a to s Hlukem „C“ na jeho hřišti, v ne zcela kompaktní sestavě, a to o jeden jediný gól. Dále ztratilo bod za výhru po nájezdech s Holešovem. V ostatních zápasech vyhrálo. Ne vždy suverénně, ale vždy zaslouženě, neboť prokázalo obrovskou taktickou vyspělost a morální sílu. Nic z toho by nebylo, kdyby v jeho středu nestál velký florbalista, střelec a ofenzivní tahoun Bednařík. Každá klubová epocha má své osobnosti, a pro pochybovače komu přiznat letošní (a potažmo i loňské) úspěchy, můžeme spekulovat, zda by Kozel v letech 2005-2009 dokráčel až do první florbalové ligy nebýt Radovana Michajloviče v bráně. V ostatních sportech těch příkladů najdeme nespočet.

Ale ani Tomáš Bednařík není na hřišti pořád (ač by určitě rád) a všude (po tom jistě touží méně). Za skvělými výsledky stojí také ukázková obranná fáze, léty pilovaný systém. V obraně sice nenajdeme hráče mladšího třiceti let, ale ani za 6 let padesátiletý Zimek rozhodně za hráči narozenými v době „ponaganovské“ nezaostává. Dříč Kučera by na hřišti nechal klidně i tři ze svých dvou kolen, Ryšavý má dle svých slov jen dvě slabiny (hru s míčkem a bez něj), a Pátík je univerzál, který odbrání a pak rozhodne zápas.

V útoku se průběžně prosazuje každý, a ačkoliv v útoku nalezneme odrazy mládí snižující průměr nastolený obranou (38) do rozumných čísel, ani tam se neztrácí osmatřicetiletý Miroslav „absolutní hroťák“ Michajlovič (méně slavný bratr už zmiňovaného Radovana Michajloviče).

Béčko má v tabulce aktuálně náskok dvou bodů na Hluk, do konce zbývá osm utkání. V cestě za titulem ve Zlínské lize mu zbývá zvládnout dvě derby s rezervou rezervy Kozla a prokousat se zápasy s nepříjemnými soupeři (za všechny jmenujme oba týmy z Valašského Meziříčí).

Trenér, vedoucí a současně předseda Kozla Michajlovič hodnotí půlku sezóny takto: „Vyhrát Zlínskou ligu? Béčkovské Nagano. Jen si nemyslím, že bychom naplnili nějaké náměstí, možná počenické. Víme, že na to máme, víme o své síle. Stejně tak víme a připomínáme si, že se to může celé zbortit jedním nepodařeným turnajem, zápasem. Měli jsme v řadě utkání potřebné štěstí, a jsem si toho pořádně vědom. V minulých letech jsme prohrávali vše, co šlo, teď zase vyhráváme. Mám radost, že můžou kluci kolem mě a vůbec kolem nás starších prožívat takovou sezónu. Ještě čtyři hrací víkendy a možná….Stejně jako kolegové trenéři, přeju všem Kozlům, Kozlicím, Kůzlátkům příjemné svátky. Ale vlastně to přeju celé florbalové rodině a všem, se kterými se mezi zářím a dubnem potkáváme na palubovkách, které znamenají žízeň.“